Stiletto

Stiletto vzniklo v Itálii na přelomu středověku a renesance a rychle si získalo pověst zbraně spojené s nenápadností a přesností. Navázalo na tradici dlouhých dýk a rondelů, které používali vojáci i městská stráž, ale oproti nim se vyznačovalo výrazně štíhlejším tvarem a jednoznačnou specializací na bodný útok. V prostředí italských městských států, kde čest a intriky často rozhodovaly o životě, stiletto sloužilo jako diskrétní prostředek k rychlému a účinnému zásahu.

V období renesance se stalo symbolem urozených šlechticů i žoldnéřů. Dokázalo pronikat skrz husté vrstvy oděvu, proto se často používalo jako poslední zbraň v soubojích či během bitev, kdy rytíř po vyřazení hlavní výzbroje hledal možnost dokončení boje na blízko. V některých regionech se objevovalo i v právních dokumentech jako zakázaná zbraň, protože jeho účel byl spojen spíše s útokem než s obranou.

Ve stoletích následujících se stiletto rozšířilo po celé Evropě a později i do Ameriky. V období 19. století jej spojovala veřejnost s mafiánským prostředím, což ještě posílilo jeho pověst „tajné“ zbraně. Ve 20. století našlo využití u vojenských jednotek, například během druhé světové války, kdy jej britští commandos a američtí výsadkáři používali při tichých operacích.

Dnes se stiletto vnímá spíše jako historický artefakt a designová ikona. Přetrvává fascinace jeho štíhlou siluetou a jednoznačným určením, které z něj udělaly zbraň obestřenou aurou elegance i nebezpečí. Tradice spojená s tímto nožem připomíná, jak se v průběhu staletí prolínala technická zručnost kovářů s potřebami vojáků, dobrodruhů i tajných organizací.